Leden 2007

Anketka

11. ledna 2007 v 18:08 | Nyuu
táák....sem trochu změnila vzhled takže prosím hlasujte....a když se vám to nebude líbit tak napište koment co mám změnit....
s pozdravem Nyuu


kapitola VII.

6. ledna 2007 v 18:33 | Nyuu |  Tsuki no Kaasu-Měsíční Kledba
Nashito mezitím došel svižným krokem o pár ulic dál a najednou zpomalil "já sem vážně idiot…proč sem takhle vybouch kvůli takový ptákovině…nikdy by mě přece nenechala ve štychu, kdyby šlo o něco vážnějšího…"mluvil si pro sebe polohlasně.
"A ke všemu je noc a já nemám katanu…."znervózněl "měl bych se rychle vrátit" už si jenom pomyslel. Otočil se a zamířil zpět domů.
"Kam tak rychle, chlapečku?" ozval se ženský hlas za jeho zády.
Nashi zbystřil, ale nezastavil, naopak ještě přidal do kroku.
"Hele hele! Snad se nesnažíš zmizet, když už ses skoro sám nabídnul" ozvalo se těsně za ním. Leknutím se zarazil a rychle otočil "sám nabídnul!?"vyplivnul ze sebe s obličejem těsně u obličeje podivné bytosti. Zadíval se na ní "c-co ty si vůbec zač?" prohlížel si dívku s modrými vlasy až nad zadek a se světle modrými křídli.
"Co myslíš?" usmála se a zamávala křídli "nelíbí?"
"Co na tom záleží!? Radši řekni, co po mě chceš!?" couvl o krok dozadu.
"Ty nevíš?" zeptala se vyzývavě a znova k němu těsně přikročila.
"Nech mě, na blbý srandičky nemám náladu" otočil se a chtěl odejít.
"Promiň chlapečku, ale tak snadný to mít nebudeš" skočila mu do cesty a dlouhými nechty mu udělala šrámy na tváři.
"Aauuu" vyjeveně vyjekl a reflexivně ji vší silou odstrčil.
"Tohle se ti taky nelíbí, chlapečku?" zaptala se provokativně.
"Vo co ti doprčic de!?" držel si tvář a najednou se mu vybavila babiččina slova *někdo jimi najatý*.
"Tyyyyyy….." podíval se na ní opovrhujícím výrazem "nechala ses koupit těma upírama!"
"Ne koupit, ale makám pro ně, to máš pravdu, už pár set let….a teď mám docela zajímavou prácičku, chceš o ni povědět?"ušklíbla se na něj.
"heh…myslim, že o povídání ti moc nejde" vrátil jí úšklebek.
"Noooo….tak o co mi de, ty chytrej?" stoupla si přímo před něj a dala si ruce v bok.
"Nooo…tak třeba o tohle…" vyrazil proti ní vší silou, srazil jí na zem a co nejrychleji utíkal pryč. Za sebou slyšel je škodolibý smích.
"Tak jí je to k smíchu a já u sebe nemám nic..nic… nemám katanu!….paráda, prostě paráda" začali mu docházet síly. Ohlédl se, ale nikde nikoho neviděl.
"Možná se mi to jenom zdálo" šáhl si na tvář "auuu…ne, tak nezdálo" udýchaně se rozhlížel a zmohl se už jen na rychlou chůzi.
"Já sem takovej debil…debil….debil…." opakoval, rychle šel a stále se rozhlížel.
"HA!" skočila dívka zas před něj, tentokrát ale na nic nečekala a vrazila mu oběma rukama do hrudníku takovou silou, že Nashi poodlétl a dopadl na záda na zem a popadal dech. Byl bez dechu a nezmohl se na slovo.
"Ále ále….to si nečekal viď? přistupovala k němu a vytáhla svou katanu. Nashi na katanu vykulil oči a začal se těžce zvedat. Konečně stál, ale to bylo to jediné na co mu ještě síly stačily. V duchu se své sestře omlouval a začal se loučit se životem.
Okřídlená dívka k němu přistoupila tak akorát na natažení ruky. V tom Nashimu bleskl hlavou nápad.
"Buď a nebo.." řekl si pro sebe. Popadl dívku za ruku ve které držela katanu, přitáhl si jí a rychle políbil. Chvíli nechal svoje rty na jejích a pak ji pustil a o krok couvl. Dívka zaskočená jeho chováním zůstala nehybně stát a zírala před sebe.
"Přesně to sem chtěl…" pomyslel si Nashi a ušklíbl se"…a teď rychle pryč" držel se za hrudník a rychle zmizel z dohledu. Bolest, kterou mu způsobovalo dýchání v ten moment vůbec nevnímal, chtěl být jen co nejrychleji doma.
Dívka zůstala nehybně stát ještě dlouhou chvíli, po tom, co Nashi zmizel.
"To byla pusa….pusa…moje první pusa…on mi dal pusu….proč mi dal pusu…pusu….mojí první pusu…" honil se jí pořád dokola nečekaný moment.
"Ani sem nečekal, že to zabere až tak dobře" uchechtl se Nashi už před domem a teď teprve začal plně vnímat bolest. Vešel dovnitř mírně překloněný a držel se za hrudník.
Neiko zaslechla hluk a běžela ke dveřím. Když uviděla Nashiho rozzářila se štěstím a vrhla se ho obejmout.
"ÁÁÁÁÁÁ….prosím neeee…." odstrčil jí držíce se za hrudník "jdu si lehnout" řekl unaveně.
"Co se ti stalo!?" všimla si Neiko teprve teď škrábanců na tváři.
"Jedna moc zajímavá holka si se mnou chtěla popovídat" ušklíbl se na ní.
"Zajímavá holka? A popovídat? Tohle teda na povídání moc nevypadá…" vzala ho za bradu a natočila si tvář se škrábanci na světlo "ošetřim ti to" vzala ho za ruku a chtěla odtáhnout do obýváku. Nashi se ale popadl za hrudník a zkroutil bolestí.
"Eeeeeehhh…neeee…to je dobrý" vypravil ze sebe pracně "jen si půjdu lehnout." Bolest ho hodně vyčerpávala.
"Co si vyváděl? Ukaž" posadila ho na gauč a vyhrnula triko. Nashi jen bezmocně seděl se svěšenýma rukama a snažil se klidně pomalu dýchat, aby si ulevil od bolesti. Neiko vyvalila oči. Nashi měl uprostřed hrudníku otisky rukou a hrály všemi barvami.
"To ti udělala ona???" prstem lehce šťouchla do modřiny.
"Jooooo" vydechl bolestně Nashi.
"Promiň" usmála se na něj omluvně "tak si di nahoru lehnout a já ti na to a na tu tvář něco přinesu. Nashi mlčky přikývl na souhlas a Neiko mu pomohla vstát.
"Promiň Nei, já sem nechtěl bej tak hnusnej" řekl potichu, když se opíral o sestřino rameno.
"To je v poho, já sem ti měla pomoct…ale, hlavně, že ses vrátil živej" pomalu ho pustila a nechala odejít, odešla do kuchyně pro lékárničku.
Nashi se doplazil do pokoje, sundal triko, svalil se na postel a vyčerpaně vydechl. Než za nim Neiko došla s lékárničkou, už spal jako dřevo. Opatrně mu ošetřila tvář a zalepila. Na modřinu namazala mast a přiložila obklad. Pak potichu odešla a nechala ho odpočívat.