Takže!Je tu výtěz soutěže!

21. července 2007 v 20:20 | Nyuu/Hugo |  Vzkazy!!!
Byl to dlouhej, horkej den bez jedinýho svezení, myslel si stopař jak tak šel po silnici. Nebylo tam nic kde by se mohl na noc schovat, jen nekonečně prázdné travnaté pláně."Přesně jako ta blbá silnice," pomyslel si stopař nahlas. "Nesnášim to tady." Stopař nevypadal na první pohled jinak než ostatní stopaři. Byl hubený, středně vysoký, měl lehce vyrašené vousy a rozcuchané vlasy, které byli až moc mastné aby měli nějakou jasnou barvu. Jediná věc která ho od těch obvyklých pobudů odlišovala, byly jeho oči.
Nebyly zmožené alkoholem ani únavou, byly ostražité a hbitě sledovali krajinu, a nejmenší známky nebezpečí, nebo samozřejmě svezení.
Baťoh co nesl na zádech vypadal že váží stejně jako on. Byl naplněn vším co by profesionální stopař mohl potřebovat. Mezi nedůležitostmi byla tlustá srolovaná přikrývka, šálek co vyhrabal v macdonaldu z koše, který měl na jistou "doplníme zdarma" akci, oblečení které bylo o trošku čistší než to co měl na sobě, a kabát do krušného počasí, které už pár týdnů očekával.
Už to chtěl vzdát a na noc si lehnout do škarpy, když zaslechl jak se něco blíží po silnici. Podle zvuku to typoval na BMW M5, řidič byl pravděpodobně, jeden z těch rozmazlenejch fracků co jsou moc hloupí aby si něčeho vážili. Ale samozřejmě tu byla šance že to bylo přesně to na co čekal, takže vztyčil palec a snažil se vypadat přátelsky.
K jeho úžasu, to BMW (jak správně uhodl) zastavilo. Okénko sjelo dolů a veselá blondýnka se zeptala jestli nechce svést.
"Jo jasně," Odpověděl a doufal že jeho hlas nezkazil výraz zoufalství.
Svůj batoh hodil na zadní sedadlo a napěchoval se dopředu. Krom těsného sevření, si myslel že věci už víc perfektní nemohli být. Když se znovu dali do pohybu, blondýna se mu představila jako Aki.
"Sem Mike."
"A odkud jsi Miku?"
"Od nikud."
"Cože?"
"Malý město. Nic tam neni. Byl bych docela překvapenej kdybys o něm něco slyšela. Jediná věc co tohle město proslavila byly vraždy."
Aki zbledla.
"Co?"
Mike se ušklíbl. Tohle byla větší sranda než si myslel.
"Vrazi jsou všude, a v tom malým městě kde se nikdy nic než vraždy nestalo, neni nic jiného o čem se dá mluvit."
"Aha," bylo jediné co Aki mohla říct. Vraždy? Nikdy neměla ráda tyhle městečka. A když nad tím tak přemýšlela, tak ani nikdy moc neměla ráda stopaře. Tenhle vypadal slibně. Podívala se na zářezy na jejím volantu. Byly tam jen tři, a potřebovala minimálně pět aby jí přijali. Doufala že tohle vyjde. Mike si všiml jejího pohledu a podíval se na zářezy.
"Něco se stalo s volantem?"
Aki na něj zpanikařeně pohlédla, to Mikovy připomělo jak asi vypadal jeho obličej, když ho ve dvanácti máma chytila jak si listuje playboyem.
"Co! Jo? Volant. Nic s ním není. Je to jen součást příjmacího ceremoniálu."
"Do čeho?"
"Taková holčicí věc, spolek na vysoký," Aki nervózně přiznala. Co když o tom něco slyšel? Pokusila se změnit téma, zeptala se ho jestli nemá hlad.
"Jo. Ale ty asi nic nemáš?"
Aki mu podala sendvič. Mike ho hned snědl a při polykání zamumlal díky. Když dojedl, Aki se ho zeptala jestli může něco pustit.
Mikovy to nevadilo. "Pokud to nebude Cher. Nemůžu vystát ten její hlas. Dost špatně se poslouchá."
"Jo, taky jí nemám moc ráda. Když jí poslouchám pořád musím myslet na kluky co cvičí aerobik v neonově zbarvenejch punčochách." Řekla a pustila něco z čeho se vyklubal Johnny Cash. Mike si oddechl.
"Tobě se líbí Johnny Cash?" Nedůvěřivě se zeptal. Nebylo možný aby nějaká blondýna co chce do spolku na vysoký měla ráda 'pána v černém'.
"Děláš si srandu? Brečela jsem skoro tejden když jsem se dozvěděla že umřel. Byl nejlepší."
Mike se na chvíli zastavil. Řekla 'nejlepší' a dokonce se zdálo že to bylo slyšet i od ní. Nesnášela Cher a líbil se jí Johnny Cash, možná jí podcenil.
Mezitím Aki začala taky přemýšlet. Tenhle kluk je docela fajn. Nesnažil se na ní skočit a ponořit jí jazyk do hrdla jako všichni ostatní. Došlo jí že byl docela slušný. Jeho oči sice byly trochu znepokojující, ale to se dalo přehlédnout. Počkat! Proč vůbec začala přemýšlet o jeho očích?
Najednou se před nimi objevila značka. Další město bylo stěží deset kilometrů. Mike si značky všimnul a zeptal se jestli ho u toho města nemůže vyhodit.
Zbytek cesty bylo ticho. Ani jeden z nich neměl co říct. Nic co neznělo vynuceně. Oba si uvědomili, že během cesty si navzájem padli do oka, a to bylo docela nešťastné. Nic by mezi nimi nemohlo fungovat. Byli prostě moc rozdílní.
Značka s jménem města se k nechuti obou objevila až moc rychle. Mike si povzdechl jak otvíral dveře. Tohle nedopadlo tak jak chtěl. Nemohla to bejt jen další hloupá protivná holka, co má v hlavě jen peří? S těmi se dalo jednoduše jednat a byla to radost když byli konečně pryč.
Aki si odkašlala, aby jí Mike zase registroval.
"Doufám že ti všechno vyjde."
Byla to blbost, ale jediná věc na kterou přišla.
"Díky. Tobě taky."
Aki se slabě usmála a odjela. Jak tak jela po silnici, vyryla pilníkem do volantu čtvrtý zářez. Chvíli jí trvalo než přišla na to proč bylo všechno rozmlžený. Brečela. Sakra! Proč si ho připustila tak k tělu?
Mělo to bejt jednoduchý. Najdeš stopaře, vezmeš stopaře, zabiješ stopaře a zařídíš to tak aby tě nikdo nevypátral. Vypadá to jednoduše, ale skutečnost je jiná. Najdeš stopaře, vezmeš stopaře, a odrážíš sexuální nátlak, zabiješ stopaře; nejlépe nějakým pomalu účinkujícím jedem; a ujistíš se že mezi tělem a tebou jsou stovky kilometrů. - Neoficiální příjmací ceremoniál.
Samozřejmě tenhle stopař byl jinej. Líbil se jí, měla ho ráda. Doufala že poslední takovej nebude. Chtělo se jí zvracet.
Mike sledoval Aki jak jede pryč, potom se naklonil a vyzvracel. Sendvič namočenej v arzénu. Došlo mu že to byl arzén, když na něm ucítil spálenej česnek. Odkdy se sendviče plní spáleným česnekem?
"Děvka! Docela hezká, ale nezná svoje jedy tak dobře jako já."
Mike se narovnal a vytáhl ze svého batohu dva malé sešity. Jeden červený; druhý černý. Otevřel ten červený a začal sepisovat všechny informace které se mu o Aki podařilo zjistit; křestní jméno, poznávací značka, a jméno její nové školy, kterou už z předchozích zkušeností znal.
"Nemyslím si že znásilnění patří k vraždě," psal do sešitu, "Ale pokud přihlédnu k okolnostem, tak si vojíždění tý děvky hodlám užít dřív než vykuchám jí a všechny její školní sestřičky co mě chtěli taky zabít."
Zavřel sešit a dal ho zpátky do baťohu. Otevřel černý. Jak tak listoval, párkrát se zastavil nad přilepenými fotkami s psanými jmény a datumy. Všechny ženský co zatím zabil. Některý byly hezký, některý byly škaredý, některý byly chytrý, některý byly blbý jak hlína, ale jednu věc měly všechny společnou. Všechny se mu snažili nějakým způsobem ublížit.
Ale on jim ukázal.
"Měl bych si dát pauzu a koupit novej. Tenhle se už docela plní." Pomyslel si.
Mike šel do města, a začal se smát.
Dneska byl přeci jen nádherný den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olis Olis | Web | 21. července 2007 v 20:21 | Reagovat

Ahojky,mám na blogu soutez o nej blog ,plosím zapoj se do souteze,mám i 28 bleskovku na blogu tak se zucasni mockrát ti dekuji!!!Pekny blog!!!!

2 Chii Chii | Web | 29. července 2007 v 0:02 | Reagovat

ghee? tenhle pribieh je....zvracenej v dobrem slova zmislu, je to cool, a chtelo by to pokracovani!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama