Tsuki no Kaasu-Měsíční Kledba

Tsuki no Kaasu pokračování :D:D

8. května 2008 v 17:56 | Nyuu
Moc se omlouvám, že je tato kapitola tak krátká, ale bohužel nějak dochází nápady :D:D

Tsuki no kaasu

5. května 2008 v 18:23
Tak je tu další díl :D:D

Tsuki no Kaasu

5. dubna 2008 v 18:33 | Nyuu
Tak konečně sem se dokopala! Věřte nevěřte ale je tu pokračování!Ano já vím, zní to neuvěřitelně ale je to tak! No tak dost keců a vrhnem se na to!
.........................................................................................................................................................

Tsuki no kaasu XIV.

30. října 2007 v 17:45 | Nyuu
Tak...a tohle je na dlouhou dobu poslední díl....Na Pc kde sem to psala se vymazal Windows....no...a Tsuki no Kaasu je prčicích...a teď nějak nemám čas to psát takže..no...nevim jak to bude dál s touhle povídkou....

Kapitola XIII.

25. srpna 2007 v 12:40 | Nyuu
"Ale vždyť tam můžeme letět všichni, myslim, že by to bylo lepší"
Mike se při představě, že by mohl být s Neiko ještě déle, v duchu radoval.
"Jo to by šlo, můžeme vyrazit už dneska večer" usmál se.
Všichni nadšeně kývali.
"Eh…" Nashiho pohled zůstal na Yorice "j-jak cestuješ s tímhle…?" ukázal na křídla "a neni lidem divná tvoje barva kůže?"
Yorika se usmála "neboj se, všechno jde, když se chce, podívej"
Nashi najednou viděl před sebou Yoriku jako lidskou dívku
"WOW" připadala mu jako ta nejkrásnější dívka, jakou kdy viděl. Tmavě hnědé vlasy lemující teď světlý obličej s šedýma očima.
"Cos viděl?" ptala se ho Yorika pobaveně a Nashi už zase viděl Yoriku v její původní podobě.
"wow" zopakoval Nashi zasněně.
"hahaha no vidíš, takový malý trik na oklamání lidských smyslů, jen to má maličký háček"
"Bere jí to moc energie a dlouho s tim nevydrží" dodal zkušeně Mike.
"Letadlo čeká na soukromim letišti" řekl ještě.
Do Londýna dorazili dvacet minut po jedenácté večer. Když šli všichni se svými zavazadly k jednomu z čekajících taxíků, prohodil Nashi, "Ale kam to bude?"
Mike i ostatní se zarazili.
"No do nějakého hotelu nejdřív, pak se uvidí" odpovídal Mike zatímco házel tašky za pomoci taxikáře do vozu.
"Vim, kde je to docela levný a útulný" mrknul na něj pohotově taxikář.
"Oh skvělý" usmál se na něj pobaveně Mike a nasedl k ostatním do auta, "tak nás tam hoďte".
.......
Alexandrovi se zablýsklo v očích a nasadil lehký úsměv, nespouštěl oči z monitoru notebooku. "Tohle bude možná jednodušší, než jsem doufal" zamumlal si pro sebe. Zvedl se ze svého pohodlného křesla a vykročil z místnosti. V Londýně bylo právě pár minut po půlnoci a měsíc v úplňku mu příjemně osvětloval cestu vylidněnou ulicí. Došel pomalým krokem k řadě starých domů a vešel do jednoho z nich. Jako jeden z mála upírů měl tu možnost nečekat na pozvání své vyhlídnuté oběti a mohl vstoupit kam se mu zlíbilo.
.......
Když se rozjeli, napadlo Mikea ještě něco. "Vy se zatím zabydlíte, já zkusim něco zjistit u Alexandra".
Dojeli k celkem příjemně vypadajícímu malému hotýlku. Všichni krom Mikea vystoupili a pobrali tašky. Mike pak nadiktoval taxikáři adresu a rozjeli se.
"Dvacet minut počkejte, pak se vraťte k hotelu" přikázal mu Mike, když vystupoval z auta.¨
"Jasně šéfe" usadil se taxikář pohodlně v sedadle a nechal běžet taxametr.
Mike vešel do temné budovy a hned ho překvapil podivný klid, jaký tam v poslední době moc nevládl.
Došel k Sawadově pracovně aniž by kohokoliv potkal.
"Divné" řekl si polohlasně, když otevíral dveře od pracovny. Došel ke stolu a prohledal Sawadovy poznámky, pak k zapnutému notebooku a v rychlosti prošel data. Vytřeštil na monitor oči, když viděl adresu. Teď mu to docházelo…adresa, Sawada pryč, Darkless....
Vyběhl z budovy jako vítr a vletěl stejnou rychlostí i do taxíku.
"Rychle…ne co nejrychleji k hotelu!" zaúkoloval taxikáře, zatímco vytahoval mobilní telefon.
.......
Když vešel do obývacího pokoje, naskytl se mu pohled na starého muže stojícího u krbu, který právě potahoval z dýmky a díval se zamyšleně do ohně. Alexandr se znovu lehce usmál. "Už je to dlouho starý příteli" promluvil s klidem.
"Nejsem a nikdy jsem nebyl tvůj přítel" dostalo se mu odpovědi se stejným klidem, od muže u krbu aniž by se na Alexandra otočil.
Alexandr se usmál více.
"Tak starý Nepříteli" a udělal pár kroků k muži.
"Danieli, nebudeme to protahovat, víš, že nejsem na chození kolem horké kaše, takže…"
"Takže?" skočil mu stařec do řeči.
"Takže mi řekni, kde schováváš Darkless?" dokončil stále klidný Alexandr otázku.
Starý muž se konečně na Alexandra podíval.
"Ale ale…snad mi nechceš říct, že si to za tu dlouhou dobu, co já stárnul, ještě nezjistil?" usmíval se Daniel.
Alexandrovi se z tváře ztratil úsměv.
"Musím uznat, že Strážci a jejich posluhovači" při tom slově daroval Danielovi svůj nejvíce opovrhující pohled "odvedli dobrou práci".
"Ale stojím zde a vím konečně, že Darkless máš TY" přiblížil se Alexandr k Danielovi na metr.
"A snad nečekáš, i když si se dostal až sem, že ti povím, kde je?" usmíval se starý muž "to bys mě zklamal Alexi" oslovil ho s úšklebkem schválně tak přátelsky.
Alexandr začal ztrácet klid a starého muže chytil pod krkem.
"Myslíš si snad, že mě teď něco nebo někdo zastaví!?" stále držejíc Daniela pod krkem prolétl očima celou místnost osvětlenou jen ohněm z krbu.
V tom do místnosti vrhl Nashi a hned za ním se přímo vřítili i tři další postavy, dvě z nich Alexandr důvěrně znal.

Kapitola XII.

9. července 2007 v 10:41 | Nyuu
Obě dívky teď na sebe zůstaly zírat.
"Tak…no…já nevim, ale vy dva se znáte dýl, takže…" začala rychle Neiko.
"No jo…známe se dýl, ale já nemám lidskou krev" usmála se na ni omluvně Yorika. V tom se z obýváku ozval hluk a křik. Obě dívky se běželi podívat co se to děje. Spatřily Nashiho na podlaze a na něm Mikea sápajícího se na jeho krk.
"Holky pomooooc" prosil Nashi.
Neiko rychle zareagovala "Mikeu, vem si krev odemně!
Mike se zastavil pár centimetrů od Nashiho krku a podíval se na Neiko.
"Si si jistá?" zeptal se jí temným hlasem Mike, aniž by z něho spustil oči.
Neiko přikývla a sedla si k němu. Nashi se vysoukal z pod Mikea a tvářil se jako by právě utekl hrobníkovi z lopaty. Mike jí chytil kolem krku a přiblížil si ho. "Prvních pár chvil to není nic příjemnýho" upozornil jí a zakousl se jí nejjemněji jak dokázal do míst, kde měla tepnu. Neiko se bolestí zkřivil obličej, a raději zavřela oči.
"Bude v pořádku???" sledoval je bezmocně Nashi. Yorika přikývla.
Po chvíli Naiko bolest přešla a cítila jen divný nepopsatelný pocit. Možná si dokonce začala přát, aby tahle chvíle nikdy neskončila.
Mike se dostatečně nakrmil a teď už s mnohem větším množstvím sil vstal a položil bezvládnou Neiko na gauč, kde ještě před chvílí ležel on. Ležela tam asi dvě hodiny, než se konečně vzpamatovala. Posadila se a rozhlédla po místnosti. Nashi s Yorikou byli zaměstnáni bojem s katanami a Mike jim to pobaveně komentoval. Všiml si sedící Neiko.
"Konečně, šípková Růženko" usmál se na ní, teď už bez známek bolesti.
Neiko si ho bezeslova prohlížela a hlavou se jí honily nejrůznější myšlenky. Teď si všimli i "bojovníci", že se Neiko konečně probudila.
"Tak jak se cejtíš?" přiskočil k ní Nashi a hupsnul vedle ní na gauč.
"Je to dobrý, takhle dobře sem se snad nikdy nevyspala" zasmála se Neiko.
"Hm hm…tak teď ti řeknu novikny…sedíš?" zkusil vtípek Nashi.
"Ne zrovna poletuju po místnosti" odsekla kysele.
"Nojo okej…takže…sme trochu mluvili, a zjistili sme, že ten…jakže se menuje ten váš šéf?" "Alexandr Sawada" dostalo se mu dvojhlasné odpovědi.
"Jo takže ten Sawada" pokračoval Nashi "by měl znát toho Daniela, co o něm mluvila babička, a tyhle dva se nám nabídli, že nám o Danielovi něco zjistěj"
Neiko se zamyslela.
P.S.:Katko, ještě sem to dokonce stihla než se pojede na tábor hh

Kapitola XI.

11. června 2007 v 16:57 | Nyuu
"Začíná to být docela drámo" řekl tiše Mike s jemným úsměvem, snažíc se tak prolomit těžkou atmosféru.
Všichni pochopili, že je v pořádku a také se usmáli. Norika pomáhala opatrně Mikeovi ztěžka vstát.
"Počkej já ti pomůžu!" přiskočil k nim Nashi s bolavou nohou "kámo kolik vážíš? Málem si mi tu nohu zlomil" zeptal se Mikea, když mu pomáhal z druhé strany.
"Sorry, já netušil, že leháváš za gaučem jak domácí psík" a nevině se na Nashiho pousmál. Yorika se rozesmála "dnes sme kvůli tobě leželi na zemi jak psíci všichni".
Mike zrudnul "aha no jo…" dosedl s pomocí obou zase na gauč "ale já za to přece nemoh" začal se bránit "to rameno sem si neprobodnul sám" říkal zase sklesle, protože ho zase dost bolelo.
"Ehm…tak já udělám něco k snídani" řekla Neiko provinile a zmizela v kuchyni.
Po chvíli šramotu v kuchyni nastalo ticho. Yorika se šla pro jistotu podívat. "Páni….míchaný vajíčka….ty zbožňuju" rozzářila se. Neiko se jen tiše usmála a rukou jí pobídla ke stolu. Yorika usedla ke stolu jako blesk a začala hltat svou porci.
Po chvilce přišel i Nashi a zíral na Yoriku.
"M?" jen k němu zvedla hlavu s plnou pusou.
"N-ne nic, já jen, že sem nečekal, že…eh…ehm…někdo jako ty…jí takový obyčejný jídlo" říkal, zatímco si sedal ke stolu.
"Jím" odpověděla s plnou pusou a dál si ho nevšímala.
Mikeovi se mezitím celkem dobře zahojila popálená tvář a pomalu, bez prudkých pohybů vstal z gauče a opatrně došel do kuchyně, chtěl něco říct, ale když viděl jak se všichni ládují snídaní, mlčel a jen tiše záviděl z povzdálí. Všichni tři konečně odtrhli zrak od talíře a podívali se na Mikea, který stál opřený o zeď. "Poď se k nám posadit" vybídla ho Neiko.
Mike hlasitě polknul "já se radši vrátim na gauč" řekl sklesle a v břiše mu hlasitě zakručelo.
Všichni stuhli. "Ty máš hlad brácho" zakřenil se na něj Nashi. Obě dívky po něm hodily dost zlý pohled.
"Omg" polkl nervozně Nashi, protože mu právě došlo, co upíři jedí.
"Jo omg!" vrátila mu sestra hloupý pohled.
"On už pár dní nejedl, nějak na to nebyl čas" vysvětlila Norika.
"No to je sice pěkný, ale co by asi tak mohl…" nedořekla Neiko větu a všichni tři se na sebe dívali, jako by po tom druhém chtěli aby nakrmil Mikea dobrovolně.
"Na mě se dámy nedívejte" zvedlo Nashi obraně ruce "tohle zařizujou pěkný mladý holky" usmál se "jdu uklidit spacáky" a zmizel z kuchyně rychlostí blesku.

Tsuki no kaasu kapitola X.

25. května 2007 v 21:12 | Nyuu
"Kam deš?"
"Pro spacáky" odpověděl suše aniž by se otočil a zmizel v patře.
Dívky se znova zadívaly na Mikea.
"Myslíš, že se z toho dostane?" podívala se Neiko na Yoriku "ehm…mimochodem…já sem Neiko" podávala jí svou pravou ruku.
"Yorika" lehce se na Neiko usmála a ruku jí stiskla.
"Nevím jak je na tom s hojením, ale myslim, že bude v pořádku" Yorika odhrnula Mikeovi košili aby se podívala na ránu po kataně "no ikdyž teď to tak moc nevypadá" nechala košili odhrnutou aby se mohla podívat i Neiko, ta si ránu zblízka prohlédla.
"Ale já nevim co by sme s tim mohly udělat" podívala se bezradně na Yoriku "jak se léčej upíři?"
Yorika se na ní lehce usmála "to musim teda říct, že nevim"
"Uvidíme, jestli se z toho vylíže" řekla Neiko už cestou do kuchyně, ale zastavila se pod schody, když na nich spatřila potácejícího se bratra s plnýma rukama spacáků. Došel vratkými kroky do poloviny schodů, ale pak se mu jedna noha smekla a Nashi došel zbytek schodů takřka po obličeji. Dopadl s velkým žuchnutím přímo pod schody k Neičiným nohám "spacák?" ležíce na zádech jí podával jeden z vražedných spacáků. Neiko se musela s úlevou pousmát, když viděla, že její bratr pád ze schodů přežil, "Děkuju" vzala si spacák. Nashi pracně vstal a tiše si povzychl "jaujaujau" mnul si naražená záda. Celý rozlámaný sebral zbylé dva spacáky, které mu vypadly z rukou a odnesl je ke gauči.
"Měla by si se trochu prospat" řekl tiše na Yoriku a připravil jí spacák hned vedle gauče. Neiko si ustlala na druhém konci od gauče a Nashi za gaučem. Byla už skoro jedna ráno. Ani jeden už neřekl ani slovo a usnuli.
Po místností se začalo rozlévat světlo vycházejícího slunce. Sluneční paprsky pomaličku prostupovali místnost, až se dotkli Mikeovy spící tváře. Prosvětlenou místností se ozval Mikeův bolestný výkřik, jako by mu někdo probodl stříbrnou katanou i druhé rameno a vyřítil se z gauče přes zadní opěradlo, kde přišlápl Nashimu nohu. Všichni se leknutím probudili a Mike mezitím upaloval do nejtemějšího koutu místnosti, kde se vyděšeně tiskl ke stěně. Konečně se spáči vzpamatovali a zírali na Mikea, který se nepřestával tisknout zády na zeď bez jediného slova.
"My sme takový tupci!" vykřikla Yorika. Neiko sledovala Mika a leknutím se nemohla pohnout, viděla jeho zoufalý výraz a najednou ho nedokázala nenávidět. Po pár vteřinách, které byly pro Mikea téměř nekonečné, vyběhl duchapřítomně Nashi k oknu a rychlostí blesku zatáhl závěsy. Místnost potemněla. Mike vydechl úlevou a svezl se po zdi na zem, seděl opřený o zeď a stále mlčel. Yorika s Neiko k němu okamžitě přiskočily "Mikeu, řekni něco! Jak ti je?" křičeli jedna přes druhou. Mike se i přes bolest z ramene a teď i popálené tváře dokázal usmát. Obě dívky to trochu uklidnilo.

kapitola IX.

28. dubna 2007 v 21:07 | Nyuu
"Zavolejte mi sem okamžitě Mika!" zařval mezitím co sluha letěl na zeď.
"Ano pane?" objevil se Mike ve dveřích jak nejrychleji mohl.
"Sbal se, letíš za Yorikou" seděl Sawada zas pohodlně v křesle.
Mike přikývl.
"A poslouchej mě Miku, nechci slyšet nic jiného, než, že je po nich.."
"Ano pane" uklonil se znova Mike pokorně s výrazem bitého psa.
"…A ještě něco…dávám vám na to jeden týden, ani o den víc nebo si to potom odskáčeš ty sám osobně" usmál se, protože viděl, že Mikovi ten úkol nedělá moc dobře.
"Měl by sis jít zabalit, vyrážíš hned jak se setmí" neztrácel Sawada škodolibý výraz ve tváři.
Mike se podíval na Sawadu s očima plnýma zlosti, ještě naposled se Sawadovi uklonil a zmizel z jeho dohledu.
Sawada zapnul svůj notebook a pustil se do své obvyklé činosti, což bylo studování starých svitků a pergamenů, ale i moderních věd.
…………………………………………
Nashi ležel na gauči a sledoval znuděně televizi. Neiko trénovala s katanou.
"Ááááách jóóóó….já se nudiiiiiimmm" vzdychal Nashi.
"Buď rád, že se nudíš, až přídou ty naše barevnovlasý problémy, nudit se stopro nebudeš…takže si tu nudu užívej."
"Ále stejněěěěě….to je hrůza, ani trénovat nemůžu" zkusil se rozmáchnout "aaaauuuu" a ležel dál jak mrtvola na gauči.
"Si pusť ňákej film ne?" najednou stála u gauče a máchla katanou, tak, že jí zastavila Nashimu těsně před očima.
"Ty si blbá néééé!?" vypadlo z Nashiho leknutím.
"Hehehe…promiň promiň sem neodolala…si tak v klidu ležel…hehe". Začal jí zvonit mobil.
"Jé ahoj Midori" zvedla telefon a šla telefonovat do svého pokoje.
Nashi zůstal ležet na gauči a napodoboval se zpitvořeným hlasem svou sestru "Jé ahoj Midori" šklebil se a zase se ukrutně nudil, teď koukal do stropu a začal ke svému překvapení myslet na dívku, která si z něj udělala fackovacího panáka.
Najednou si všiml pohybu za oknem. Zpozorněl.
Chvíli sledoval pohyb a pak se opatrně zvednul a nespouštěl oči z stínu za oknem. Mike právě přesvědčoval Yoriko, že jeho plán, jak se sourozenců zbavit je přeci jenom ten lepší a ani si nevšiml, že jde za oknem vidět. Nashi opatrně a potichu otevřel dveře a udělal krok přes práh.
"Nó, koukám, že na nás poslali toho pravýho" řekl Nashi klidně, ale věděl jaký efekt to bude mít na Mika. Ten sebou leknutím trhl a vyvalil oči na Nashiho "co-co ty tady děláš??? Máš bejt na gauči" vypravil ze sebe překvapeně.
"Jé, tak promiň, změna plánu, už tam nejsem" provokoval ho pořád Nashi a ani si nevšiml Yoriko, která se stačila schovat za roh, ani netušil, že Mikovi, tím, že nezůstal na gauči jeho brilantní plán opravdu zkazil.
Mike se vzpamatoval. V mžiku stál těsně před Nashim a než stačil Nashi cokoliv udělat nebo říct, ležel už na zemi pod Mikem, který ho nekompromisně přiškrcoval.
Neiko pořád telefonovala s Midori a jen tak náhodou se podívala z okna a málem omdlela, když viděla rudovlasého kluka jak jí škrtí bratra "hele Midori já už musim končit, promluvíme si jindy, tak zatím papa" rychle zavěsila, ani nečekala na Midorininu odpověď, popadla katanu a řítila se ze schodů.
Nashi už měl s nedostatkem kyslíku docela potíž. Pokoušel se vší silou bránit, jenže bolest ze zranění ho ochromovala a to, že byl Mike upír s nadlidskou silou tomu nijak nepřidávalo.
"Chtěl sem tě zabít rychle, ale dostal sem hlad, pardon" přibližoval svoje tesáky k Nashiho krku.
Přiřítila se Neiko "okamžitě ho pust!" křičela a máchajíc před sebou katanou se přibližovala k Mikeovi.
Konečně ze svého úkrytu vyšla Yorika "ale ale…přece pánům nebudeš kazit zábavu" máchla křídly a ve vteřině stála u Neiko.
"No to teda budu!" máchla po ní Neiko katanou, ale minula a Yorika jí vší silou odstrčila daleko od kluků.
"Co si to…?!?" nedořekla Neiko větu rozčilením a máchala po Yorice katanou, ale marně, ta uhýbala a rozpustile se smála, jako by to byla hra.
"Ty mě začínáš vážně docela dost rozčilovat!" máchala Neiko pořád katanou a rozčilením se soustředila pouze na Yoriko, takže na chudáka Nashiho zapomněla. Neiko se najednou zarazila a přemýšlela "jestli ji chci dostat, nesmim se nechat unést emocema a bezhlavě katanou máchat". Zadívala se soustředěně na Yoriku a přikývla ji na znamení, že může útočit. Yorika se usmála a vrhla se po ní. Obě to začali brát smrtelně vážně. Yorika obdržela několik zásahů a krvácela z paže, nohy a taky boku. Neiko na tom byla o něco lépe, krvácela pouze z tváře a paže.
Nashi sebral všechnu svou zbívající sílu a vysípal ze sebe "zastav jí".
"Proč bych měl? Yori s ní udělá krátkej proces" zasmál se Mike.
"Myslel sem zastav Nei" sípal dál Nashi. Po těch slovech mu Mike překvapeně pustil krk "co!?"
Nashi se uvolněně nadechl a odkašlal.
"Jestli Neiko nezastavíš, tak jí zabije" naléhal na něj.
Mike se znova podíval na holky a zjistil, že na tom Yorika opravdu není už zrovna nejlíp. Daroval Nashimu ještě jeden nechápavý pohled, ale na nic nečekal a vrhnul se k nim aby je zastavil. Bohužel si vybral tu nejnevhodnější chvíli a zásah katanou, kterému by se Yorika stejně stačila vyhnout, schytal do ramene. Stříbrná katana mu způsobila takovou bolest, že jen bolestí zařval a zhroutil se bezvládně na zem. Obě holky se překvapeně zarazily a sledovali Mikea hroutícího se k zemi. Nashi se pomalu bolestivě zvedal.
Mikeovo křik přilákal pozornost sousedů a v okolí se začali rozsvěcovat světla.
Neiko koukla na Yoriku "musíme ho dostat dovnitř" začala Mikea zvedat za ruku. Yorika se rozhlédla, a když viděla, že vzbudili nevítanou pozornost, přikývla a zvedla Mikea za druhou ruku. Táhly ho dovnitř a Nashi se belhal za nimi. Mikea položili na gauč a Nashi se svalil vyčerpaně do křesla. Všichni sledovali nehybně ležícího Mikea.
"Je živej? Vypadá jak mrtvola." zaptal se najednou po chvilce mlčení Nashi.
Obě dívky se na něj podívali.
"Jak to myslíš, jestli je živej? Je upír." nevěřícně odpověděla Yorika, div si neklepala na hlavu jestli je Nashi normální. Když viděl Nashi, jaký pohled mu Yorika darovala, urazil se a bolest nebolest zvedl se a uraženě kráčel ke schodišti.

kapitola VIII.

1. března 2007 v 12:51 | Nyuu
Nashi spal tvrdě až do rána. Neiko připravovala v kuchyni snídani, když za ní Nashi přišel. Jen se na ní usmál.
"Tak jak ti je?" taky se na něj usmála a dala mu snídani na stůl.
"Už se mi dejchá líp" zhluboka se nadechl "jo a děkuju" přejel si rukou po náplasti na tváři a napil se bylinkového čaje.
"Za nic" mávla rukou "ale teď mi řekni, jak si k tomu včera přišel?" sedla si taky ke stolu.
Nashi se podíval mimoděk na hodinky a zděsil se "už sme měli bejt ve škole!" vylítnul ze židle "áááááááu".
"Nene to je v pohodě, už sem tam volala, že ti není dobře a omluvila sem nás" gestem ruky mu naznačila, že si má zas sednout.
"Aha, tak to jo" usadil se zpátky na židli.
"Tak kde bych začal?" zamyslel se.
"Tak co třeba na začátku?"
"He..jak chceš….takže…nejdřív vznikla hvězda…pak se změnila v červenýho trpaslíka…pak bla bla bla a vybouchla a vznikly planety…"
"No HAHA" skočila mu do řeči "no tak teď vážně jo?"
"oukej oukej" zahihňal se "tak teda…jak sem odešel, tak sem chvíli šel a šel a pak mě oslovila ta divná holka".
"Jak divná?" skočila mu zas do řečí.
"Hele…když mě necháš mluvit, tak ti to i řeknu" zašklebil se na ní.
"No jo už mlčim"
"Fajn…takže…ne divná jako divná, ale spíš hodně zvláštní…ona totiž měla modrý vlasy…a hlavně…měla křídla" vybalil na sestru a čekal reakci.
"Křídla? Myslíš pravý funkční křídla?"
"Jojo…přesně takový křídla myslim" vzrušeně přikyvoval.
"A dál?"
"No pak mě začala provokovat a vypadlo z ní, že maká pro upíry…tak asi víš, proč mě otravovala…"
"Aha…takže k červenovlasýmu problému nám přibyl ještě modrovlasej, no paráda." podepřela si bradu oběma rukama.
"Jojo" přikývnul.
"No a ke škrábancům a modřinám si přišel jak? A hlavně jak si se jí zbavil?"
"No tak ona po mě skočila a drápla mě, já jí to vrátil pořádnou ránou a odhodil sem jí asi deset metrů pryč, pak sem zdrhal, protože sem neměl katanu….jenže ona mě dohnala a vrazila do mě rukama a pak na mě vytáhla svojí katanu, ale já sem dostal nápad" odmlčel se aby Neiko napnul.
"Noooo taak, mluv, jakej nápad?" ptala se netrpělivě.
"No…když se ke mně přiblížila, že se mě zbaví, tak sem jí popad a dal pusu…hehe".
Neiko na něj vyvalila oči "cože si!?" ptala se něvěřícně.
"Já jí dal pusu" mrknul na ní "a ono to zabralo" usmíval se.
"J-jak… jak zabralo? Ježiš, co ste tam spolu vyváděli?" ptala se zhrozeně.
"Jééé neeee…na co zas myslíš??? Jen sem jí chtěl překvapit abych jí zmátl a to fungovalo, zarazila se tak, že sem měl taaaakovýho času zmizet, že bych moh zdrhat i po čtyřech" rozesmál se "haha au hahaha au haha au"
"Tak to by mě teda nenapadlo, to se ti docela povedlo" uznale přikyvovala.
"Ale je zajímavý, že nám dali všichni v noci pokoj" zamračeně se podívala z okna.
"Třeba na nás už zapoměli"
"No třeba" prohodila sarkasticky a koukla po něm s obočím nahoře "nebo něco chystaj" dodala tajemně.
"Hmmm…to bude ještě zajímavý" řekl Nashi a podíval se do hrnku "ale tu holku bych chtěl" polkl nahlas "…potkat znova" .
"Jo jasně, aby tě mohla dodělat" kroutila Neiko nevěřícně hlavou.
"Třeba by si tu pusu ráda zopákla" provokoval sestru.
"Myslim, že se nemusíš bát, že jí už neuvidíš, ještě dejcháš, takže se určitě brzo ukáže."
"Hmmm…" Nashi se jen smutně ušklíbl.
"Neřikej mi……"
"Nic neříkám" skočil jí do řeči a tvářil se pořád stejně kysele.
Neiko se znova zadívala z okna a Nashi jen hlasitě srkal čaj.
………………………………………………..
V Sawadově, před světlem dobře chráněném sídle, bylo celkem rušno. Probíhaly přípravy na obřad světla. I když zatím nikdo netušil, kde mocný kámen je a ke všemu se ještě nikdo nedokázal zbavit Strážců. Obojí Sawadu hodně zneklidňovalo a pomalu přicházel o svůj pověstný klid.
"Proč se jich nikdo nedokáže zbavit!? Snad nečekáte, že to udělám sám!?" křičel na všechny ve svém dohledu.
"Pane" přistoupil k němu jeden ze sluhů
"Co je!? Jestli si mi nepřišel říct, že je po nich, tak radši vypadni!" sedl si naštvaně do svého křesla.
"Dostali jsem zprávu od Yoriky" sklonil se před ním sluha.
"Že by konečně dobré zprávy? Tak mluv!" založil si ruce na prsou.
Sluha zůstal skloněný, protože věděl, že jásání se nedočká "Yorika podala zprávu, že je sice ještě nezabila, ale toho kluka zranila a zjistila, kde sourozenci bydlí."
Sawada na něj jen koukal bez jakékoli emoce. Pak najednou vstal, popadl sluhu a hodil s ním o zeď.
PS:sorry že to bylo tak po dlouhý době....

kapitola VII.

6. ledna 2007 v 18:33 | Nyuu
Nashito mezitím došel svižným krokem o pár ulic dál a najednou zpomalil "já sem vážně idiot…proč sem takhle vybouch kvůli takový ptákovině…nikdy by mě přece nenechala ve štychu, kdyby šlo o něco vážnějšího…"mluvil si pro sebe polohlasně.
"A ke všemu je noc a já nemám katanu…."znervózněl "měl bych se rychle vrátit" už si jenom pomyslel. Otočil se a zamířil zpět domů.
"Kam tak rychle, chlapečku?" ozval se ženský hlas za jeho zády.
Nashi zbystřil, ale nezastavil, naopak ještě přidal do kroku.
"Hele hele! Snad se nesnažíš zmizet, když už ses skoro sám nabídnul" ozvalo se těsně za ním. Leknutím se zarazil a rychle otočil "sám nabídnul!?"vyplivnul ze sebe s obličejem těsně u obličeje podivné bytosti. Zadíval se na ní "c-co ty si vůbec zač?" prohlížel si dívku s modrými vlasy až nad zadek a se světle modrými křídli.
"Co myslíš?" usmála se a zamávala křídli "nelíbí?"
"Co na tom záleží!? Radši řekni, co po mě chceš!?" couvl o krok dozadu.
"Ty nevíš?" zeptala se vyzývavě a znova k němu těsně přikročila.
"Nech mě, na blbý srandičky nemám náladu" otočil se a chtěl odejít.
"Promiň chlapečku, ale tak snadný to mít nebudeš" skočila mu do cesty a dlouhými nechty mu udělala šrámy na tváři.
"Aauuu" vyjeveně vyjekl a reflexivně ji vší silou odstrčil.
"Tohle se ti taky nelíbí, chlapečku?" zaptala se provokativně.
"Vo co ti doprčic de!?" držel si tvář a najednou se mu vybavila babiččina slova *někdo jimi najatý*.
"Tyyyyyy….." podíval se na ní opovrhujícím výrazem "nechala ses koupit těma upírama!"
"Ne koupit, ale makám pro ně, to máš pravdu, už pár set let….a teď mám docela zajímavou prácičku, chceš o ni povědět?"ušklíbla se na něj.
"heh…myslim, že o povídání ti moc nejde" vrátil jí úšklebek.
"Noooo….tak o co mi de, ty chytrej?" stoupla si přímo před něj a dala si ruce v bok.
"Nooo…tak třeba o tohle…" vyrazil proti ní vší silou, srazil jí na zem a co nejrychleji utíkal pryč. Za sebou slyšel je škodolibý smích.
"Tak jí je to k smíchu a já u sebe nemám nic..nic… nemám katanu!….paráda, prostě paráda" začali mu docházet síly. Ohlédl se, ale nikde nikoho neviděl.
"Možná se mi to jenom zdálo" šáhl si na tvář "auuu…ne, tak nezdálo" udýchaně se rozhlížel a zmohl se už jen na rychlou chůzi.
"Já sem takovej debil…debil….debil…." opakoval, rychle šel a stále se rozhlížel.
"HA!" skočila dívka zas před něj, tentokrát ale na nic nečekala a vrazila mu oběma rukama do hrudníku takovou silou, že Nashi poodlétl a dopadl na záda na zem a popadal dech. Byl bez dechu a nezmohl se na slovo.
"Ále ále….to si nečekal viď? přistupovala k němu a vytáhla svou katanu. Nashi na katanu vykulil oči a začal se těžce zvedat. Konečně stál, ale to bylo to jediné na co mu ještě síly stačily. V duchu se své sestře omlouval a začal se loučit se životem.
Okřídlená dívka k němu přistoupila tak akorát na natažení ruky. V tom Nashimu bleskl hlavou nápad.
"Buď a nebo.." řekl si pro sebe. Popadl dívku za ruku ve které držela katanu, přitáhl si jí a rychle políbil. Chvíli nechal svoje rty na jejích a pak ji pustil a o krok couvl. Dívka zaskočená jeho chováním zůstala nehybně stát a zírala před sebe.
"Přesně to sem chtěl…" pomyslel si Nashi a ušklíbl se"…a teď rychle pryč" držel se za hrudník a rychle zmizel z dohledu. Bolest, kterou mu způsobovalo dýchání v ten moment vůbec nevnímal, chtěl být jen co nejrychleji doma.
Dívka zůstala nehybně stát ještě dlouhou chvíli, po tom, co Nashi zmizel.
"To byla pusa….pusa…moje první pusa…on mi dal pusu….proč mi dal pusu…pusu….mojí první pusu…" honil se jí pořád dokola nečekaný moment.
"Ani sem nečekal, že to zabere až tak dobře" uchechtl se Nashi už před domem a teď teprve začal plně vnímat bolest. Vešel dovnitř mírně překloněný a držel se za hrudník.
Neiko zaslechla hluk a běžela ke dveřím. Když uviděla Nashiho rozzářila se štěstím a vrhla se ho obejmout.
"ÁÁÁÁÁÁ….prosím neeee…." odstrčil jí držíce se za hrudník "jdu si lehnout" řekl unaveně.
"Co se ti stalo!?" všimla si Neiko teprve teď škrábanců na tváři.
"Jedna moc zajímavá holka si se mnou chtěla popovídat" ušklíbl se na ní.
"Zajímavá holka? A popovídat? Tohle teda na povídání moc nevypadá…" vzala ho za bradu a natočila si tvář se škrábanci na světlo "ošetřim ti to" vzala ho za ruku a chtěla odtáhnout do obýváku. Nashi se ale popadl za hrudník a zkroutil bolestí.
"Eeeeeehhh…neeee…to je dobrý" vypravil ze sebe pracně "jen si půjdu lehnout." Bolest ho hodně vyčerpávala.
"Co si vyváděl? Ukaž" posadila ho na gauč a vyhrnula triko. Nashi jen bezmocně seděl se svěšenýma rukama a snažil se klidně pomalu dýchat, aby si ulevil od bolesti. Neiko vyvalila oči. Nashi měl uprostřed hrudníku otisky rukou a hrály všemi barvami.
"To ti udělala ona???" prstem lehce šťouchla do modřiny.
"Jooooo" vydechl bolestně Nashi.
"Promiň" usmála se na něj omluvně "tak si di nahoru lehnout a já ti na to a na tu tvář něco přinesu. Nashi mlčky přikývl na souhlas a Neiko mu pomohla vstát.
"Promiň Nei, já sem nechtěl bej tak hnusnej" řekl potichu, když se opíral o sestřino rameno.
"To je v poho, já sem ti měla pomoct…ale, hlavně, že ses vrátil živej" pomalu ho pustila a nechala odejít, odešla do kuchyně pro lékárničku.
Nashi se doplazil do pokoje, sundal triko, svalil se na postel a vyčerpaně vydechl. Než za nim Neiko došla s lékárničkou, už spal jako dřevo. Opatrně mu ošetřila tvář a zalepila. Na modřinu namazala mast a přiložila obklad. Pak potichu odešla a nechala ho odpočívat.

Váánocéééé!!!

23. prosince 2006 v 19:07 | Nyuu
Váánocééé!
Přeju všem veselé Vánoce, bohatýho Ježíška, pohodu, klid a štěstí v novém roce 2007 a vše co si přejete.
Vám přeje vaše Nyuu
A tady všem dávám dáreček doufám že se bude líbit..
Dáreček:
Mike zmizel za nejbližším rohem a vyčerpaně se opřel zády o stěnu.
"Tohle já přece nemám zapotřebí", zavřel oči a přejel si dlaněmi přes obličej aby se trochu vzpamatoval, ale v mysli neměl nic jiného než nádhernou zelenookou dívku.
Alexandr Sawada ještě předal pár příkazů svým posluhovačům a nechal si přivést svačinku v podobě pohledné dvacetileté dívky, omámená drogami se Sawadovi téměř sama nabídla.
"Ještěže už umim blokovat svoje myšlenky" ušklíbl se vítězoslavně Mike a vykročil ke svému pokoji aby si odpočinul.
Jen co vkročil do místnosti, zalapal překvapením po dechu. Sawada na něj čekal se založenýma rukama přímo uprostřed místnosti. Chtěl ho překvapit nepřipraveného a přečíst si jeho myšlenky. Mike neochotně vešel a pomalu za sebou zavřel dveře. Zná Alexandra už 130 let, ale jeho chování je stále stejně nevyzpytatelné. Sklonil hlavu "mohu pro vás něco udělat, pane?" zeptal se tak pokorně jak jen dokázal. Sawada udělal pár kroků k němu "velice si mě zklamal, ale i překvapil, umíš přede mnou blokovat svou hlavu" řekl velice povýšeně.
"Doufám, že přede mnou něco neskrýváš, sám moc dobře víš, jak dopadneš jestli přede mnou něco skrýváš nebo hůř….kuješ něco proti mně" stál těsně před Mikem.
Mike hlasitě polkl "to bych si nikdy nedovolil, můj pane" nedokázal se na Sawadu podívat a sledoval špičky svých bot.
"Miku, já tě varuju, tvoje selhání nebude ponecháno bez patřičných opatření a následků" elegantně ho obešel a pomalu vyšel ven z pokoje.
Než Sawada zmizel za dveřmi Mike se po něm je mlčky zmateně ohlédl.
"Kruci, tak to se mi moc nepovedlo" klesl vyčerpaně do své rakve.
…………………………………………..
"Dobrý ráno" vyzýval ze sebe Nashi, když potkal sestru v kuchyni, "nebylo by kafíčko?" udělal na ní prosebný výraz.
"Jasně, že bylo" odpověděla Neiko podávajíc mu ohromný hrnek s čerstvou kávou. Nashi si vzal hrnek a sedl si jako obvykle naproti Neiko.
"Myslíš, že bude víc takovejch jako byl ten trapák ze včerejška?" podíval se unaveně na sestru a usrknul horké kávy, "já se kvůli tomu blbovi vůbec nevyspal"
"Hmmmm….já nemyslim, já vim.." pronesla s jistotou, "je jasný, že jich bude víc, sme ta největší překážka v jejich cestě za vládou, tak se nás potřebujou rychle zbavit, ale jestli si myslej, že to bude i snadno, tak se pletou…" ušklíbla se při představě boje s upíry.
"Co se šklebíš?" podíval se na ni Nashi trochu znepokojeně, "co máš v plánu?" zeptal se podezřívavě.
"Ale, zatím nic moc, ale až se tady ukáže ten…ten…Mike" najednou se jí při těch slovech nečekaně rozbušilo srdce a zarazila se.
"Nei, co se stalo? Je ti špatně? Něco tě bolí?" vyptával se neodbytně Nashi.
"Eh…nene…v pohodě…jen…ale to nic" koukla se na hodinky, "a kruci měli by sme vyrazit nebo přídem pozdě." Sbalila připravenou svačinu a batoh a šla ke dveřím. Nashi se jen neochotně pomalinku sbíral ze židle "klíďo píďo přídu pozdě, mě se nikam nechce…a škola mě teď zajímá, asi jako jaký je teď počasí na Marsu" šklebil se kysele a balil svačinu do batohu.
"Já vim já vim, ale nemůžem bejt moc nápadný, tak dělej….k tomu všemu potřebuju ještě nějaký problémy ve škole…to tak…." spěšně vyšla ze dveří.
Nashi ji následoval "no jo…já vim"
Došli do školy přesně v čas. Vyučování probíhalo, jako vždy příšerně nudně. Neiko se nenápadně vybavovala s Midori a Lili. Nashi naopak velice nápadně usínal až do něj musel Haru šťouchnout aby se probral.
"Useknu hlavu!" zařval Nashi na celou třídu, když se šťouchnutím probral.
Všichni na něj zírali, včetně učitele.
"Pane Sakuro, komu by jste chtěl sekat hlavu? Pojďte nám o tom povyprávět před tabuli a mohl by jste přidat i něco z minule probírané látky, jistě to pro vás nebude žádný problém" zlomyslně se šklebil učitel.
Nashi pomalu vstal a šoural se ke katedře "Jistě, Sensei"
Mezitím co se Nashi potil u tabule, zbytek třídy probíral všechno možné, i Neiko s kamarádkami, na kterou Nashi spoléhal, že ho zachrání, si ho vůbec nevšímala, zato učitel se vyžíval v jeho nervozitě a nic nevědění.
Po téměř půlhodině utrpění u tabule ho učitel propustil. Nashi prošel kolem sestry a ta si ho stále nevšímala, právě se něčemu smála spolu s Midori a Lili.
Nashi si nakvašeně sednul na místo a nálada mu od rána, kdy byla na nule, teď klesla pod bod mrazu. Zbytek vyučování už protrpěl úplně zticha.
"Tak co…ty nejdeš domů?" přišla k němu Neiko s úsměvem na tváři.
"Nech mě na pokoji" odsekl na ní a vyrazil rychle ze školní budovy.
"No taaak…přece se nenaštveš kvůli jedný blbý známce" chvátala za nim Neiko.
"Ále, že sis vůbec všimla, že mě tam tak hezky podusil" řekl sarkasticky aniž by se na ní otočil.
"Nashiii…tak promiň" pokusila se ho chytit za rukáv. Nashi se jí vyškubl a ještě přidal na tempu.
"Fajn, jak chceš" řekla uraženě.
"Fajn!" řekl Nashi ještě uraženěji a doma šel rovnou do svého pokoje.
Neiko si pustila televizi. Venku se pomalu stmívalo.
"Měla bych udělat něco k večeři" pomyslela si a zmizela v kuchyni.
"Nashiiii….poď se najíst!" zakřičela z kuchyně. Nashi přišel hodně pomalu a pořád se dost kyselim výrazem si vzal talíř s jídlem "Dík."
"Ty se na mě ještě zlobíš kvůli tomu zkoušení?" zkusila prorazit ledy Neiko.
"Hm…vidim, žes vůbec nic nepochopila" odsekl
"A co sem jako měla pochopit, to žes řval ze spaní při hodině není přece moje vina".
"Neřek sem, že tě z toho obviňuju, víš moc dobře proč sem usnul….a…"
"A?" zopakovala už docela naštvaně.
"A myslel sem, že se na tebe můžu spolehnout…a vidim, že nemůžu, a jak ti mám věřit, že se ke mně neotočíš zádama, když budu znova potřebovat pomoc…teď s těma upírama…!?"
"Prosim tě, nech toho..to je přece úplně něco jinýho….nemůžeš srovnávat učení s upírama…"
"Jenže já to tak beru, když se na tebe nemůžu spolehnout s blbym učenim, tak jak můžu se svým životem!?" měl co dělat aby na ni neřval z plných plic.
"Nashi, prosim tě…nepřeháníš trochu?"
"Tak přehánim jo!? Víš co….di do háje!" vstal a málem shodil židly "Du se projít…nevim, kdy se vrátim! vysupěl ze dveří a hlasitě s nimi prásknul. Venku už byla tma jak v pytli.
Neiko za nim jen koukala jak vyoraná myš. Pak si uvědomila, že šel jen tak a nic si s sebou nevzal, hlavně svou katanu. Zhrozila se.
"Nashi ty si přece takový pako" řekla směrem ke dveřím "jenže, kde bych tě měla hledat? Snad přídeš brzo k rozumu" založila si ruce na prsou a nervózně přecházela po obýváku. Čas pomalu plynul.

Tsuki no Kaasu-kapitola V

30. listopadu 2006 v 15:47 | Nyuu
"Pudou po nás i vedne!? A já si chtěl jenom v klidu dodělat střední…." fňukl
Nashi. Venku se mezitím setmělo.
Neiko se nepřítomně zadívala před sebe "tak jestli jsou Temní, tak nebezpečný, jak říká babička, tak ta pomoc se nám asi bude hodit hodně brzo" a koukla smutně na Nashiho.
"Jenže sranda je, že nám babička toho o tom Gabrielovi neřekla zrovna moc a v Anglii nebude asi jedinej Gabriel" usmál se na ni a máchl katanou před sebou.
"Kdyby sme tak dokázali babičku ochránit….měla nám to říct dřív" smutně sklopila hlavu.
Nashi zaťal ruku v pěst "až se mi dostane do ruky ten kdo to má na svědomí…tak.." nestihl větu doříct…."tak co!?" ozvalo se zpoza vchodových dveří.
Oba se překvapeně podívali na dveře.
"No tak co!?" ozvalo se znovu.
Nashi šel pomalu ke dveřím a hlavou mu prolétla myšlenka, jestli je to sám vrah, tak má šanci to rychle skoncovat, pevněji sevřel katanu v ruce a jedním rychlým pohybem rozrazil dveře. Ani se pořádně nepodíval na osobu stojící ve dveřích a katanu ji zastavil těsně u krku "tak mu useknu hlavu, tak rychle že nestihne ani mrknout" dokončil Nashi konečně větu a zlostně se na protivníka podíval. Ke svému překvapení zjistil, že před nim stojí červenovlasý kluk s červenými středně dlouhými rovnými vlasy v culíku a pronikavě modrýma očima, přibližně v jeho věku a jen se provokativně usmívá.
"Přestaň se přiblble usmívat!" rozzuřil se Nashi a pomalu přejel nevítanému hostu po krku katanou a udělal mu na něm ne moc hluboký šrám. Zranění se chlapci okamžitě zahojilo a stále se jen usmíval.
Nashi na něj nevěřícně zamrkal "já si myslel hajzle, že patříš k těm…k těm…k těm srabům co se zmůžou jenom na vraždu starý bezmocný ženský! řval na něj už tak, že musela zasáhnout Neiko "nekřič tolik nebo přitáhneš pozornost sousedů" vstala Neiko, ale zůstala stát na schodech. Oba chlapci se na ni ohlédli.
"Budu si řvát jak se mi bude chtít" sykl Nashi a chytil chlapce za triko, aby mu neutekl.
"Nejsem hajzl, ale Mike Blacked a k žádným srabům nepatřim…patřim k bytostem mnohem vznešenějším a silnějším než jsou jen obyčejný lidi, jako ste vy dva" přelétl opovrhujícím pohledem nejprve Nashiho, ale když se zadíval na Neiko, slova mu uvízla v krku a už neřekl ani slovo, jen na ni nehnutě, skoro až omámeně zíral. Ona si ho také prohlížela svýma zelenýma velkýma očima "tak to se ještě uvidí" řekla sebevědomě.
Mike se po chvilce vzpamatoval, teď už mu moc do smíchu nebylo, v momentu Nashiho nepozornosti se mu vysmekl a stejně rychle jak se objevil i zmizel.
"Do prčic! Kam zmizel!?" rozkřičel se znova Nashi a vyběhl před dům aby ho zkusil zahlédnout.
"Nech ho být a poď dovnitř" vzala Neiko svou katanu do ruky a zamířila do kuchyně. Nashi poslechl a zavřel za sebou dveře s ohlušujícím prásknutím.
"Já ho najdu a až ho najdu…tak bude litovat, že sem ho našel!" supěl Nashi a následoval sestru do kuchyně.
"Udělám nám čaj a vše si v KLIDU promyslíme" začala připravovat čaj a Nashi si sedl ke stolu a zkoušel se uklidnit.
Mike se konečně o pár ulic dál zastavil a nemohl se vzpamatovat "no ták… takhle ti ta holka přece nemohla zamotat hlavu" mluvil sám k sobě polohlasně a vymýšlel omluvu, kterou přednese svému pánovi. Nic ho nenapadalo "kruci…ty dva už měli bejt mrtví, Sawada mě zabije" chytil se bezmocně za hlavu "co já teď budu dělat? Ta holka…nemůžu ji dostat z hlavy…" párkrát se zhluboka nadechnul a s nechutí se vydal směrem k letišti, kde na něj čekalo Sawadovo letadlo, aby ho odvezlo zpět do Anglie.
……………………………..
Mike dorazil do Sawadova sídla ještě před svítáním.
"Tak jak si dopadl" ptal se nejvyšší z Temných netrpělivě. Mike před ním klečel s hlavou skloněnou a velice opatrně ze sebe vydal: "Pane….je mi líto, ale nepovedlo se mi je najít, po smrti té babky se asi někam ukryli" sklopil hlavu ještě níž a rychle dodal "ale já je najdu co nejdřív a zkoncuju s vašimi problémy."
Sawada se na něj ne příliš potěšeně podíval a chvíli mlčel, snažil se Mikovi dostat do hlavy, ale nedařilo se mu to.
"Dobře, sice nemám radost, že se to ještě protáhne, ale dám ti tedy více času", řekl bělovlasý pohledný upír s klidem sobě vlastním a svýma rudýma očima teď hleděl Mikovi přímo do očí "a teď už můžeš jít, zítra se tam vracíš a skončíš to."
Mike se na Sawadu podíval s tak vděčným pohledem, že se musel Sawada usmát.
"Pane já vás nezklamu" vstal, kývl s úctou na Sawadu a odkráčel, jak rychle jen mohl.
Sorry že to tak trvalo do komentů napište jak se vám to líbí.....
s pozdravem vaše Nyuu

Kapitola IV.

27. října 2006 v 14:27 | Nyuu
Neiko začala znovu číst dopis:
Vy dva máte moc vyvolat světlo, které je identické se slunečním, dalo by se říci, že dokážete vyvolat samotné sluneční světlo, ale musíte se přitom jeden druhého dotýkat. Když jeden z vás zemře, ztratíte tuto schopnost. Ale aby jste si nemysleli, že vás nechám nepřipravené, dostanete ode mě dar.Všichni strážci vždy svým následovníkům něco přenechají, já jsem vám nechala vyrobit speciální katany z pravého stříbra, měl to být dárek k vašim osmnáctinám, ale za daných okolností se vám budou hodit i v boji proti Temným. Jsou ve staré truhle po rodičích u mě v pokoji.
Nashi okamžitě zbystřil a stačil jediný pohled a bylo jasné co chce dělat "tak dělej, poď se na to podívat" naléhal.
"No tak poď" pobídla ho Neiko a i s dopisem v ruce se vydala do babiččina pokoje.
Nashi vlítnul do pokoje jako tajfun a okamžitě si to směřoval k truhle pod oknem. Otevřel jí a začal se prohrabovat starými věcmi po babičce.
"Hm…nic tady nevidim…" pronesl smutně.
"No, snad si nemyslíš, že by babička byla tak hloupá a nechala něco takového skoro na očích…určitě to má dvojité dno…" a zaťukala na domnělé dno truhly. Ozval se dutý zvuk, což značilo jediné, že pode dnem je ještě nějaký prostor.
"Ale jak to otevřít?" zeptala se, když zjistila, že otevřít to nebude jen tak. Dno truhly totiž bylo po obvodu pokovované a v jednom rohu se nacházelo něco jako zámek.
"Tak a sme v loji" pronesl Nashito a přeletěl pohledem pokoj, jestli nezahlédne něco jako klíč.
"Počkej….dej mi tvůj přívěsek co nosíš na krku" požádala ho Neiko a sama si svůj sundala.
"Vidíš? Dohromady tvoří něco jako symbol" a spojila oba kusy dohromady.
"A teď něco vyzkoušíme" vzala amulet a přiložila ho do místa, kde se nacházel tajemný zámek. Nashi ani nedutal, skoro nedýchal, jen pozoroval jak si Neiko vede skoro jako zkušený lovec pokladů. Ozvalo se cvaknutí. Nashi mrknul a zavřel doposud otevřenou pusu. Neiko mrkla překvapením také.
"No….tak sme to asi našli" vydechl Nashi a začal odklopovat falešné dno. Dno nebylo ještě ani úplně odklopené a ze škvíry už se linula neuvěřitelně jasná záře.
"Páni, to je síla" vydechl znova Nashi. Neiko tentokrát nemohla nic jiného než souhlasit.
"To teda jo" vydechla.
"No téda….já nemám slov" pokračoval Nashi ve vydnavání pokladu.
Katany byly neuvěřitelně lehké, i přes to, že byly celé vyrobené z pravého stříbra. Rukojeť byla zdobená rodinným znakem a zakončená kopií kamene Darkless. Ostří bylo neuvěřitelně hladké a zdobené z jedné strany japonskými a z druhé strany rumunskými znaky. Na jedné kataně znaky znamenali jméno Nashito, na druhé, jak jinak, samozřejmě Neiko. Nashito si vzal svou katanu a druhou se jménem Neiko podal své sestře.
"Páni" znova ze sebe vydal Nashi "tohle je fakt úžasnej dárek, děkuju babi" a usmál se na Neiko. Ta se také usmála a pronesla také poděkování babičce.
"Hm….mohli by sme je vyzkoušet…." zaujal Nashi bojovný postoj.
"Ale no tak….nejdřív radši dočtu ten dopis…jestli dovolíš?"
"Jo aha, ten dopis….jojo, jen čti dál" a máchal katanou jakoby bojoval s neviditelným nepřítelem.
"Ale ne tady" a vyšla z pokoje a zamířila opět ke schodům. Sedla si na ně a začetla se do dopisu.
Ráda bych věřila, že katany nebudete muset použít, ale je nad slunce jasné, že to tak nebude. Půjdou po vás, a nevěřila bych, i když se jedná o upíry, že po vás někdo jimi najatý nepůjde i za světla, ve dne. Dávejte jeden na druhého pozor, i když jsem to nechtěla takhle říci, závisí na vás dvou budoucnost všech lidí.
Tak mí milí, věřím, že ve vašich rukou je svět v bezpečí, doufám také, že vysvětlení, které jsem vám podala bylo pro vás dostačující. Vím ale o někom, na koho se můžete v nejvyšší nouzi obrátit, jmenuje se Gabriel, žije v Anglii a je to dlouholetý rodinný přítel a dalo by se říci i odborník na Temné a vše co s nimi souvisí.
Přeji vám mnoho štěstí v boji se zlem. Kéž by bylo vše jinak než jak je teď, ale nebuďte smutní, vždy budu s vámi a jednou se zase shledáme,
s láskou babička Marine.

Kapitola III

27. října 2006 v 14:26 | Nyuu
Kapitola III
"BABIII!!!" zvolal Nashi tentokrát skoro hystericky.
Neiko jen vydechla " co to má znamenat?"
Vrazili dovnitř. Nashi se rozeběhl do obýváku "Ty se podívej nahoru….já to omrknu tady" proletěl obývák, ale babičku nikde neviděl.
Neiko nebyla slyšet "to znamená, že jí taky ještě nenašla" blýsklo mu hlavou a běžel se podívat do kuchyně, zalapal po dechu. Uviděl babičku ležet hned vedle zadních dveří " babi", přiskočil k ní.
"Neikooooo! Tady jeeee! Mááám jí!"
Neiko po chvilce přiběhla, "babi!….Co jí je? Je ještě….žívá!?" Přiklekla si k ní.
"Jo jo …ještě díky bohu žije", podložil jí hlavu "Babi slyšíš mě? Řekni něco"
Neiko nebyla schopná slova. Po tvářích jí stékají slzy. Najednou babička pootevřela oči a podívala se na Nashiho a potom na Neiko.
"Babičko" hlesla Neiko,
"Kdo ti to udělal!?" ptá se Nashi pokoušejíc se babičku posadit, to se mu ale nepodařilo.
"Oliver Twist" vydechla babička.
Nashi se na ní nechápavě podíval, ale okamžitě vytřeštil oči "BAABBI! zakřičel, potom co si uvědomil, že přestala dýchat.
"NÉÉÉ!!! zakřičel znova.
Neiko si poodsedla a s obličejem v dlaních začala plakat.
Nashi babičku objal a začal plakat taky. Po chvíli jí pustil a objal Neiko "Však já zjistim, kdo jí to udě…." procedil mezi zuby, ale Neiko ho zarazila " Ne…MY zjistíme, kdo jí to udělal" podívala se na něj pohledem ZABIJU JE " a pomstíme jí".
Uběhlo několik dní od pohřbu. Nashi si zrovna dělal v kuchyni něco na zub a pohled mu sklouzl na dveře, u kterých našel babičku, hlasitě vzdychl. Neiko přišla zrovna v tu chvíli do kuchyně "nemůžu přijít na to, co tím babička myslela…..Oliver Twist…Oliver Twist…." opakovala si pořád dokola. Pak jí najednou blýsklo " to je to dílo od toho spisovatele…jak se kruci jmenuje!?"
Nashi sleduje sestru, jak se lopotí s tou hádankou.
"Tak pomož mi trochu přece….vždyť ses to taky učil…" nevydržela ten nápor sama.
Nashi je nepřítomně přikývl "hm".
"Jaký knížky máme v knihovně po babičce…."přemýšlí Neiko nahlas a jde směrem ke knihovně tam chvilku prochází knihy v regálech a pak narazí na knihu s názvem Oliver Twist.Vytáhne jí z regálu.Nashi stojí ve dveřích a opírá se o rám se založenýma rukama."Acho jo…Tvoje pomoc je opravdu neocenitelná" Ohlídne a na něj Neiko. Nashi se jen nevině usměje. Neiko s knihou v ruce a sklopenou hlavou prošla kolem Nashiho "pojď odsud….. tohle místo mi babičku připomíná nejvíc" Vyšla ze dveří a usadila se na schodech naproti vchodnim dveřím. Nashi byl jak její stín. Udělal to samé, jen o pár schodů níže. Neiko se chvíli dívala na zavřenou knihu a přemíšlala "Co tim babička chtěla říct??" Zaptala se aniž se na Nashiho podívala.
"Hm…nevím"odpověděl a díval se na knihu kterou držela Neiko v ruce.
Začala listovat. "Něco tady musí být…ohnutý roh…vpysek…zatržený odstavec…..jakékoli vodítko!" Stále listovala. Pak si najednou všimla, že kousek rohu papíru, který bývá přilepený k obalu knihy, je trošku odlepený. Zatáhla za něj a ze spodu vypadl jakýsi zpřehýbaný papír.
"Dopis!!!"vykřikla. Nashi jen vykulil oči a jako obvykle nic světoborného neřekl.
Naiko odložila knihu a rozložila dopis "Je od babičky…" a začla číst nahlas
Milá Neiko a Nashito,
pokud čtete dopis, znamená to, ač sem doufala, že se tak nestane, že Temní zjistili, kde jsem a že vy dva jste další Strážci.
Neiko tak nechápavě, jako on koukal na ní, podívala se na Nashiho "Temní?! Strážci??!"
Vím, že teď jste pravděpodobně hodně zmatení, takže se vám to pokosím trochu osvětlit. Nejdříve vás ale musím upozornit, že to co se teď dočtete není žádný výmysl, ani pohádka, ale pravda.
Tamní-toto označení už po staletí užívá náš rod pro upíry, ani upíry sající lidskou krev Nashi
"Jak mohla vědět na co se chci zeptat?" Neiko se na něj jen usmála a pokračovala.
Strážci-označení pro členy našeho rodu se zvláštními schopnostmi. Rodí se vždy ob jednu generaci a já a můj bratr jsme byli předposledními….ano Nashi. ty a Neiko jste také strážci, ale k tomu se dostanu za chvilku…Nejprve něco o strážcích jako takových. Strážci existovali již po mnoho mnoho staletí a jejich úkolem vždy byla jediná věc, chránit mocný kámen Darkless před Temnými, s jeho pomocí by mohly na denní světlo. Já s bratrem, předtím než zemřel, jsme naše schopnosti nikdy užít nemuseli, protože Darkless je už přes 100 let ztracený, neví o něm ani Strážci ani Temní, ale existuje, protože strážci se rodí stále . Tím se dostáváme k vám dvěma. Jste Strážci kamene, a kvůli tomu, bohužel byli zabiti vaši rodiče, díky bohu o vás dvou v té době Temní nevěděli což se teď s největší pravděpodobností změnilo a jste tím pádem ve smrtelném nebezpečí!
Oba se na sebe jen dost vyděšeně podívali. Koneckonců jsou to oba jen teenageri a představa, že je chce někdo zabít se jim líbí jako komukoli jinému.

Kapitola II

27. října 2006 v 14:25 | Nyuu
Kapitola II
"He, dneska se na tu hodinu těšim, prej bude něco speciálního" šklebí se Nashi na Neiko.
"Jo jo, vim. tak poď ať nepřídem pozdě".
Převlečení do tréningového oblečení běží do tělocvičny, když vejdou do místnosti mistr Mushaki už stojí před třídou a vykládá: "Dnes vyzkoušíme umění těch nejlepších studentů, takže….Satsuke, Neiko…předstupte".
Všichni studenti vytřeští oči, nevěří, že dnes proběhne souboj. Všichni jsou nadšení. Satsuke přistoupí blíže k mistrovi a se skoro až dětskou zvědavostí se ho ptá: "Pane a co vítěz….no….bude nějaká odměna?"
"Jak asi dobře víte, v Tokyu se koná Mistrovství světa Bojových umění….a naše škola obdržela dvě volné vstupenky….takže je to asi všem jasné….vítěz jede se mnou do Tokya"
Nashi se na mistra podívá způsobem ježiš to chci já a pak hned pohlédne na svou sestru a posunkem jí naznačí jestli prohraješ….tak tě asi zabim, mezitím mistr přešel do středu místnosti, "takže…Satsuke, Neiko…začneme", pokyne těm dvěma aby se připravili na pozice. Neiko i Satsuke zaujali bojové postoje. Mistr: "Hajime!"
Boj začal. Jako první zaútočil ohromnou rychlostí Satsuke: "jestli prohraju, tak ti to nedaruju!" zasyčel na ni, když ji katana o centimetr míjela rameno.
"Tak na to košánku zapoměň" zasmála se Neiko a máchla katanou tak rychle, že to vyrazilo dech i samotnému Mushakimu, usekla Satsukemu kus chrániče.
"Ehhh…" vyrazil ze sebe Satsuke a leknutím udělal krok dozádu, "tak to si přehnala" rozzuřil se na ni a chystal se zasasit "SMRTÍCÍ ZÁSAH", ale Neiko se jen posměšně ušklíbla a jedním mávnutím katanou rozsekla Satsukemu šňůru, která mu drží kalhoty, ty mu okamžitě spadli na zem a Satsuke automaticky, jako reflex odhodil katanu a zvedl si kalhoty.
"Tak tohle byla obrovská chyba Satsukánku" posmívá se Neiko držíc mu svou katanu těsně u krku, "katana je důležitější než tvý kalhoty…to by sis měl zapamatovat" vítězoslavně se na něj usměje.
"Grrrrrhhh….tak tohle mi holčičko zaplatíš" šeptá jí Satsuke držíc si kalhoty. V tom je konečně přeruší mistr Mushaki: "jsem velice potěšen, vidím, že jsem se nespletl" a dívá se potěšeně na Neiko, "věřil jsem, že vítěz budeš ty."
Neiko zrudla jako rajče: "Eh….no….děkuju za důvěru."
Mushaki pokračoval: "Takže Vám oběma skvělým bojovníkům děkuji, děkují Satsuke, byl to opravdu výborný boj, Neiko ještě jednou blahopřeji k vítězství a ostatním děkuji za účast….můžete jít pro dnešek domů…" otačí se ještě na Neiko, "jen pro jistotu….koná se to příští víkend….kde a v kolik se sejdeme dořešíme ještě během příštího týdne, užij si volno" usmál se na ni a šel poklidit tělocvičnu.
"Tak naschle v pondělí" dvojhlasně se rozloučili Neiko s Nashim, který se mezitím pověsil sestře na ramena, "no vidíš, jak to funguje, když ti vyhrožuju" utahoval si zní.
"Jo to určitě" sarkasticky poznamenala Neiko, " poď domů nebo umřu hlady" dadala. Cestou domů si Nashi pobrukoval píseň, kterou právě vymyslel "Marmeláda Marmeláda Marmeláááááda lalala" pořád do kola a nutno říct, že tím lezl Neiko poměrně hoooodně na nervy. Konečně došli domů.
"Ááááá…..mlč už konečně, praskne mi z tebe hlava!" Psychicky nevydržela Neiko.
"Marmeláda Marmel…jé tak promiň….ahoj babiiiii!" vrazil do dveří, které byly vypáčené, oba se zarazili……..

Kapitola I.

27. října 2006 v 14:24 | Nyuu
No takže jsem se rozhodla a mám i povolení od Inuyashi/Alexe, tak tady je provní kapitolka.........
Tsuki no Kaasu - Měsíční Kletba
Kapitola I
"Nashi, dáš si k tý marmeládě i nějaký pečivo nebo to zase spořádáš samotný!?" vyjela na mladíka jeho sestra Neiko
Neiko Sakura je sedmnáctiletá dívka, která velice ráda a dobře cvičí bojová umění, její černé vlasy jí sahají až ke kolenům a pronikavě zelené velké oči jakoby ani nebyly lidské. O mladíkovi, sedícímu naproti Neiko se dá povědět téměř to samé, celým jménem Nashito Sakura je dvojče Neiko, ve všech ohledech se jí ohromě podobá, jen vlasy má krátké a rozházené na všechny strany.
"Ne nedám, mám hlad jenom na marmeládu" zaculil se na ní. V tu samou chvíli vešla do kuchyně starší paní, Marin Sakura, babička těch dvou povedených sourozenců, má je na starosti od chvíle co jim za velmi podezřelých okolností zemřeli před pěti lety oba rodiče, "Děti necháte pro jednou toho dohadování, alespoň jednou bychom se mohli nasnídat v klidu…..a Nashi okamžitě si k té marmeládě něco dej nebo budeš bez oběda…a uvidíme jak vystačíš jen s marmeládou" zlomyslně se na něj usmála.
Nashi se jen ušklíbl a vzal do ruky rohlík,"Spokojené?"
Po snídani vyrazili Nashi s Neiko jako obvykle do školy a jako obvykle šli velice pomalu, "Už aby bylo po škole, nemůžu se dočkat další hodiny cvičení s katanou" znuděně se podívala na Nashiho, ten jenom mlčky přikývl na souhlas. Dorazili do školy.
"Crrrrrrrrrrrrrrrr………" "Konečně konec poslední hodiny!" zvolala radostně Neiko, Nashi už měl věci sbalené a netrpělivě čekal na Neiko, ta se ještě loučila s kamarádkami Midori a Lili, "Tak se uvidíme v pondělí, zatím ahoj!" a běžela za Nashim a společně vyrazili na hodinu katany.

Pruvodce postavami

27. října 2006 v 14:23 | Nyuu
PRŮVODCE POSTAVAMI
TAK já jsem teda napsala průvodce postavama, ale nejsou to všechny, jen ty hlavní…..
Neiko Sakura - sedmnáctiletá studentka střední školy, má černé dlouhé vlasy až ke kolenům v culíku, velké zelené oči, miluje bojová umění, nejvíce boj s katanou
Nashito Sakura - sedmnáctiletý student stejné střední školy,bratr dvojče Neiko, vlasy má taky černé, krátké, většinou rozcuchané, má stejné záliby jako jeho sestra (bojová umění, boj s katanou) a televize
Marin Sakura - šedesátipětiletá babička dvojčat, ráda vaří, zahradničí, velice ráda škádlí svá vnoučata a velice je miluje
Hiruka Sakura - matka Neiko a Nashiho, zemřela , když jim bylo 13
Semei Sakura - otec Neiko a Nashiho, zemřel, když jim bylo 13
Alexandr Sawada - hlavní záporná postava, čistokrevný upír, který má moc ovládat vše a všechny ostatní, má dlouhé bílé vlasy do půlky zad, vždy v culíku, modré oči, věk 753 let (vypadá na 27), hledá klenot Darkless, který by mu umožnil působit i ve dne
Moushi - okřídlená démonka, modré nad zadek dlouhé vlasy, hnědé oči, věk 258 let (vypadá na 17), slouží Sawadovi
Mike Blacked - upír, kterého si Sawada vytvořil z obyčejného člověka aby mu sloužil, červené středně dlouhé vlasy, oči červené, věk - upír se z něj stal, když mu bylo 18, takže na to vypadá, ale je mu už 148 let
Midori - kamarádka Neiko, na bojová umění nechodí, miluje nakupování
Lili - kamaráka Neiko, na bojová umění nechodí, miluje sport
Haru - nejlepší kamarád Nashiho, veliký fanda filmů a TV
Kyosuke Mushaki - učitel a mistr boje s katanou, věk 32, povolání učitel, krátké tmavě hnědé vlasy, mezi studenty docela oblíbený
klenot Darkless - kámen, který by umožnil upírům pobývat i na slunci, je křišťálově čirý, ale světlo jím neprochází, ale je pohlcováno
 
 

Reklama